Navigace

Obsah

Blízké okolí

V okolí se nachází několik zajímavých míst a památek, které si jistě zaslouží zmínku na našich stránkách.

 

 

 

 

 

Nejstarší celistvě dochovanou církevní památkou na území České republiky je podle některých pramenů Rotunda sv. Petra a Pavla ve Starém Plzenci. Rotunda vznikla ve slovanském hradišti nad řekou Úslavou zřejmě v 2. polovině 10. století a stojí v místech, kde býval knížecí hrad.

Starý Plzenec se nalézá 9 km jv. od středu Plzně v údolí řeky Úslavy mezi Radyní a Hůrkou. Archeologické nálezy svědčí o osídlení místa již od 5.tisíciletí př.n.l. První písemná zpráva se vztahuje k roku 976 a vítězné bitvě Čechů s Bavory pod „iuxta Pilisini urbem". Od 8. stol. lze podle archeolog. nálezů vystopovat, že se jednalo o hradiště slovanské, které se od 10. stol. stalo přemyslovským knížecím hradištěm a bylo správním centrem celého Plzeňska.

Rotundu vystavěli z řádkovaného křemencového zdiva, spojeného vápennou maltou. Nikdy také nebyla zaklenuta. Rotunda postupem času chátrala, až se někdy zřejmě v 15. století zřítila a zbyly z ní základy a zdi apsidy. Majitelé ji pak opravili v původním tvaru v druhé polovině 16. století. V první polovině 19. století byla používána jako skladiště střelného prachu potřebného při stavbě silnice. V roce 1920 rotundu koupilo město Starý Plzenec, které rotundě dopřálo novodobý vzhled. Prohlédnout si tak můžete kopie původních dlaždic s Neronem a gryfy na podlaze, pseudokazetový strop, nové dveře pobité měděným plechem a renesanční oltářní stůl. Uvnitř rotundy byla v roce 1993 nainstalována malá výstavka kopií nejzajímavějších archeologických nálezů a nákres celého hradiště.
Návštěvu rotundy lze spojit s prohlídkou kostela Narození P. Marie na Malé Straně ve Starém Plzenci s původními gotickými freskami z r. 1351.

 

  • Hrad Radyně

Hrad založil před rokem 1361 Karel IV., který mu též dal od svého jména odvozený název. Ten se však tentokrát neujal. V husitských válkách byl hrad zastaven a koncem 15. století zpustl. Jako pustý se poprvé připomíná k roku 1558.

Hlavní stavbou hradu byl – podobně jako na nejspíše o něco starším Kašperku – obdélný palác, srostlý na kratších stranách se dvěma obytnými věžemi. Jedna z nich, doposud dobře dochovaná, byla čtverhranná a druhá polookrouhlá. Hlavní obytné plochostropé prostory se nacházely v prvém a druhém patře a v jejich sestavě nalézáme i dvě roubené komory. Horní úrovně obou věží spojovala chodbička v konstrukci krovu. Skalnatý vrchol kopce neumožňoval stavbu pravidelného opevnění okolo paláce s věžemi. Před čtverhrannou věží ležel nevelký, hradbou opevněný čtverhranný dvorek s cisternou a dnes zaniklou zástavbou. Do paláce se z něho vcházelo po můstku na pilířích přistavěných k jeho boku. Tento vnitřní hrad obíhalo ještě vnější opevnění, do jehož hradby byly zapojeny zřejmě hospodářské budovy.

Parkán na čelní straně s jednou podkovovitou a snad jednou dvojbokou baštou může být mladším doplňkem. Okružní příkop, který obíhá téměř celou dispozici, lemoval val. Na něm v místě vstupu stála prvá brána, do níž se vcházelo přes další, krátký příkop. Řešení paláce s věžemi silně připomíná hrad Kašperk, který však má obě věže čtverhranné. V obou těchto stavbách vyvrcholily tendence ke srůstání obytné věže s palácem (typické pro prvou polovinu 14. století) vznikem zcela pravidelného charakteristického stavebního útvaru, který volně stál v obvodovém opevnění. Jeho pohodlné a reprezentativní podobě byla věnována velká pozornost, zatímco opevnění zůstává pasivní.